Simona Javorková

Kdo mě zná alespoň trošku tak ví, jak moc miluju cestování. Že mám toulavé boty a když jsem dlouho v ČR, aniž bych třeba alespoň na týden nevypadla za hranice, začínám depkařit a být z toho rozhozená. Už jsou to dva měsíce co jsem naposledy poznávala svět (Amerika) a začínám na sobě pozorovat že začínám mít chuť a náladu se prostě jednoho dne sebrat a jet. Někam. Kamkoliv. Tyhle stavy nejsou zrovna super když jste v páru. Být sama tak už teď jsem s největší pravděpodobností jinde. Protože v práci jsem akorát ve stresu a já nejsem člověk co by zůstával dobrovolně někde, kde není spokojený. Takže přítel čas od času (a poslední dobou už spíše jen často) poslouchá mé kňourání jak chci pryč. Samozřejmě po něm nemůžu chtít aby dal v práci výpověď a jel se mnou druhý den na letiště tak, jak jsem to udělala já sama tenkrát s Anglií. To jsem si bookla letenky, vyřídila papíry a za 5 dní (?) už seděla v letadle. (Ach, jak ráda na to vzpomínám! Miluju dobrodružstí) Ne, bohužel to nejde.

Je to už půl roku co jsem zde psala poslední článek. Já nechápu jak ten čas může tak rychle utíkat, člověk se ani nenaděje a zjistí, že by měl pomalu zakládat rodinu a usadit se.
Každopádně půl rok utekl opravdu hrozně rychle, ale během něj jsem stihla vstoupit na Americkou půdu, navštívit Hawaii, přestěhovat se do nového bydlení, a tudíž se osamostatnit, a především .. najít si práci ve sféře ve které jsem to chtěla zkusit. Ač je úplně mimo můj vystudovaný obor a mimo mé záliby.



Čím začít? O krátkém cestovním poznání Ameriky a Hawaii bych ráda sepsala samostatný článek. To bych snad během tohoto týdne mohla stihnout .. Ale slibovat nic nebudu, pořád mám blog jako vedlejší kolej a když nemám chuť nic psát tak se k tomu nedokopu ani za nic. Blogování se věnuji už takových 11 let a ty krize jsou holt čím dál častější.

Nové bydlení. Nové starosti, nové zkušenosti, nové výzvy .. Asi tak bych to shrnula. Sestěhovali jsme se s přítelem a náš vztah tak prochází další zkouškou, další úrovní. Avšak já jsem naprosto nadšená. Jasně, ve chvíli kdy není co k snědku, protože ta lednice se samozřejmě sama nenaplní, nebo když na vás zvoní pán od měření plynu a vy lítáte po bytě jen ve spodním prádle protože zrovna spěcháte podepsat smlouvu do nové práce a tudíž vás naprosto překvapí a odzbrojí větou "Na vstupních dveřích dole je ale napsáno že dnes bude kontrola měření.", už to tak super není. Ale to jsou naprosté drobnosti které snadno převálcuje informace, že stojíte na vlastních nohou.Že jste v životě překonali další mílník a posunuli se do nové etapy. Je to tak super osvobozující! Vyperete si kdy chcete, uklidíte kdy chcete, nakupujete co chcete, sprchujete se jak dlouho chcete (dokud nepříjde vyučtování za vodu, haha), domácnost si děláte podle svého gusta (no, pokud vám do toho nekecá partner stylem "Té bílé je tu až moc, nemyslíš?"). Já jsem spokojená a snad budu i v budoucnu.


Co se práce týče tak moc psát ještě nemohu. Můj první den v práci začíná 1.2, takže užívám poslední flákací dny než mi začne tvrdý režim. Každopádně koho by to zajímalo, tak jsem se vydala cestou 'kancelářské krysy' a našla si místečko v administrativě. A nemůžu se dočkat. Jsem zvědavá jestli jsem se konečně našla v oboru a jak mě to bude bavit a naplňovat. Ale já myslím že jo. Formální oblečení, podpatky, papírování .. Jo, dokážu si představit že to bude fajn! :D (A po měsíci to bude no makeup day, drdol, jakžtak ok oblečení a papírů tolik, že nebudu vědět kde mi hlava stojí) Ale co člověk nezkusí těžko může soudit! Tak vzhůru za novými zkušenostmi.



A teď se už loučím, jdu se pomalu obléct a hurá za kamarádkou, mou spolusedící ze střední, která se už pár hodin pyšní titulem "máma". Hm, to mě navádí zpět k úvodnímu textu o zakládání rodiny. Člověk by nevěřil jak zestárne když sleduju své vrstevníky kteří se už berou nebo zakládají rodiny. Ale co bych chtěla, 22 se mi kvapem blíží, holt ten zpropadený čas nezastavíš.

P.S: Já rodinu zakládám, ale maximálně tak v The Sims které mi přítel stáhnul a já si ho po takových letech znovu můžu zahrát.

Ahoj, konečně jsem si našla pár minut na to, abych se ozvala. Je to bída, vůbec nestíhám, nevím co udělat dřív a v nejbližší době se to asi ani nezmění.
Ale chtěla jsem dát vědět co teď vlastně bude, pár lidí to tu sleduje a já na sebe zkrátka ráda vyžvaním pár věcí.




(Fotka z dovolenky)

Tak už jednadvacet. No, to je už úctyhodný věk vážení. Každopádně já si pořád připadám na takových 16-17 a asi ještě brzy cítit budu. Stejně mi při tipování roky ubírají takže datum 18.7.1996 je pouze v občance.

Konečně jsem se dokopala k tomu, něco nového napsat. Ještě se dokopu k tomu, abych si zapsala poslední 3 měsíce do deníku, a bude to vše OK :D



Uteklo to.Za týden už letím domů a já se těším čím dál více, jenomže svým způsobem bych i ráda zůstala.Chápejte to asi takhle - těším se až vypadnu z tohoto konkrétního místa, ale po Anglii se mi stýskat bude.Nechci moc psát do detailů, to si nechám až budu doma, ale spokojená tu opravdu nejsem.Mám pro vás pár "WTF" příhod, ať poznáte au-pair i z té, horší, stránky..

Londýn.Konečně jsem si splnila svůj sen! Nevím jak slovy dostatečně jádřit jak se cítím.Zkrátka něco si moc přejete a ono se to splní.A ono se to splní pouze vaší vytrvalostí.Pouze tím, že jste nepřestali věřit v sami sebe, ve své sny, nevzdávali se, nepoddávali se neúspěchům.

Když začínal rok 2016 řekla jsem si, že letos si tento sen splním stůj co stůj.Jenom tak pro představu tady hodím fotku z mého deníku.

No.. Tak kde začít.
Tak teda odjezdem z ČR. Z domu jsem vyjížděla ve 2 ráno, protože jsem musela dojet na letiště do Prahy.O půl 3 ráno mi jel vlak, v Praze jsem byla bez žádného zpoždění hezky v 6 ráno.Koupit jízdenky na bus, najít tu jeho zastávku a směr letiště.To bylo vše v pohodě.Na letiště jsme dorazily tuším kolem 7, vtipně jsme jely na špatný terminál a musely se vracet :D Ale let jsem měla až v 10, takže času bylo habaděj a no stress. Trošku jsem měla obavy z odbavení zavazadel, ale naštěstí váhu jsem měla pod limit, takže se mi ulevilo a nic jsem nemusela doplácet.(Upřímně ani nevím z čeho bych to doplácela, odlétala jsem chudá jako kostelní myš)
Jakmile jsem se zbavila velkého kufru, měla jsem ještě 2h na odlet a tak jsme se s Klár procházely po letišti a zabíjely čas.
Co se mě týkalo, tak nějak mi to vůbec nedocházelo (nedošlo mi to pořádně snad ještě ani teď co píšu tenhle článek.. furt mám pocit že jsem jenom na takovém divném výletě), ale nervozita pomalu pracovala.Pokud si dobře vzpomínám, měla jsem tendence se otočit a jet zpátky domů, klidně i bez toho velkého kufru a fakt nechtěla nastoupit do toho letadla :D Létání miluji, na let jsem se těšila.Ale na ten zbytek už ne :D

Rodinku jsem si našla tak, že jedna holčina za sebe sháněla náhradu přes FB au-pair skupinu.Přiznám se, že moc jsem nehledala, sem tam jsem se někomu ozvala, sem tam napsala že hledám rodinku ale žádná velká aktivita z mé strany..Asi i proto měsíce utíkaly a do zdárného konce se to dotáhlo až po takové době. Poprvé jsme si tedy s holčinou psaly 4.9, ale komunikace byla taková pomalejší, nebyl z jejich strany čas (což chápu) a já tomu upřímně nedávala moc nadějí ač jsem o u tu pozici stála a fakt ji chtěla. Pak se mi ozvala znovu 18.9 jestli mám stále zájem a 20.9 jsme si domluvily skype.No a 20.9 v asi 21:00 večer, po krátkém několika minutovém rozhovoru s HM, jsem už tedy celá nadšená rezervovala let :D

Tak se mi to přeci jen konečně podařilo!  Příští čtvrtek odlétám. Pořád tomu nemůžu uvěřit a už to zpracovám 3 dny :D Mísí se ve mně strašně moc pocitů, ale radost vítězí. Hned za ní strach a pochybnosti, ale těším se neskutečně moc. Momentálně píšu z mobilu tak tenhle článek píšu jasně a stručně, ale jakmile se vrátím domů v neděli ( jsme s přítelem na 3dny v Praze)  tak sednu k ntb a sepíšu něco více podrobnějšího. Další věc co mě děsí je ta,  že budu mít pouhé 3dny na vyřizování.  Takže doufám že se nic nepokazí a všechno klapne tak jak má.

Mějte se krásně!!

Ahoj! Tak prázdniny dávno skončily. Rozhodla jsem se že se zase v krátkém a stručném článku ozvu jak se věci mají :) Nic moc se nestalo, akorát to, že jsem si přes prázdniny našla (nebo spíše on mě) přítele a tím pádem se mi odjezd o to více zkomplikoval :D Nedá se však nic dělat a i přes vztah odjíždím a plány neměním. V jednání mám teď jednu rodinku tak držte palce ať to klapne a já skutečně zvednu kotvy a vyrazím :)

Svým způsobem se už těším. Bude to změna, krok do neznáma, ale těším se. Sice tady zanechám bolavé srdce, ale pokud máme být s přítelem spolu, tak spolu budeme.I kdybych odjela na týden, měsíc, půl roku, několik let.Takhle na to koukám a pak se tím zbytečně moc neužírám a nevymýšlím různé scénáře. Takže snad brzy budu v ruce držet letenku a konečně si splním svůj sen. Sen dokázat že na to mám a ať mi někteří políbí mojí zadnici.S láskou jim ještě pošlu fotku.

Hned jak bude nějaké nové info dám vědět.Zatím užívejte začínající podzim! Já se musím dát co nejdříve do parády, za 3dny jedeme s přítelem do Prahy na víkend a mě začíná přemáhat ta správná podzimní chřipečka.

Ahoj, tak jsem si včera řekla že není proč to odkládat a vrhla se na hledání rodinky.Napsala jsem si "inzerát" na různé FB skupinky a založila profil na aupairworld - a že sakra vyplnit ten profil dá docela zabrat! :D  :) Čím dřív začnu, tak snad větší šance že vše klapne. Takže fáze hledání již začala.

Každopádně já už nutně potřebuji vypadnout. Strašně dlouho jsem se nikam nepodívala a já nesnáším stereotyp.Musím jednou za čas naplnit svého cestovatelského, dobrodružného ducha :D A kor teď po tom šíleném stresu ohledně školy... Potřebuji to jako sůl. Takže zhruba za 2 týdny vyrážím do Prahy (na legendární výstavu Titanic a tak obchůzku Prahou která se mi hrozně moc líbí.. já jsem na taková ta historická místa) a to snad trochu naplní mé já na pár týdnů nebo alespoň nějakou tu dobu. :D

Tak to by bylo tak asi vše.Chtěla jsem hlavně dát vědět že už začínám hledat. Jakmile bude nějaký posun dopředu, určitě dám ihned vědět.Mezitím můžete sledovat můj instagram.

Tento článek píši 24.5.2016 ve 12:25. V tuto chvíli mám za sebou již didaktické testy, slohové práce a praktické maturity. Zbývá mi to velké finále - ústní. To mě čeká 26.5.
A jaká je zatím má bilance? Vše zmíněné hotové, mám úspěšné ♥ Opravdu hodně jsem se bála didaktického testu z češtiny, to jsem se už smiřovala s neúspěchem, pocit z toho byl hodně špatný, ale je to tam.

Takže jenom ty ústní a mám to celé z krku.Jenom ty ústní a můžu se vrhnout na můj sen - začít si hledat rodinku.Tí pádem i tyto stránky začnou nějak více žít a být aktualizovány o mém postupu procesu.Odlet je stále naplánován na září a tak to snad i v tento termín klapne. V srpnu s děckama plánujeme roadtrip po Evropě tak to by taky byla pecka kdyby to vyšlo.

Halík se má v novém domově fajn, jsou z něj nadšení a neustále mi ho chválí takže tady taky vše klape jak má.V červnu ho hodlám ještě navštívit, už se mi po něm hrozně stýská a potřebuju ho vidět. Navíc se chci skutečně ujistit na vlastní oči že se mu daří skvěle a nic mu nechybí.

Prozatím se tedy vše daří tak doufám, že velké finále bude třešnička na dortu a i to bude úspěšně prošla. Takže nyní ukončuji tato slova a článek dopíši až po dni D.

Jinak na instagramu jsem stále aktivní, přidávám tak zhruba ob den tak mě určitě sledujte, pokud Vás to zajímá.
-----------------------------------------------------------------------♥-----------------------------------------------------------------------------

27.5.2016 v 14:37 tak bohužel, ač jsem se snažila, tak u ústních se mi nezadařilo.Takže si přes léto udělám studijní prázdniny a v září si to do té školy pomašíruji znova.  Nejsem první ani poslední, stres si vyžádal svoji daň.
Každopádně teď si dávám pár dní totální pohov od všeho a pak vlítnu na hledání rodinky. Počítám že v září už to klapne a já pak budu moct spokojeně odletět a nechat vše za mnou.Začít znova, začít novou část života :) Takže jakmile budou nějaké nové zprávy, určitě se ozvu jak postupuji při hledání. Snad se zadaří a to špatné období které naší rodinu momentálně tíží, brzy odejde.
Všem úspěšným maturantům blahopřeji, těm co něco nevyšlo jako mně přeji více štěstí do dalšího pokusu. A vítám pomalu se blížící léto ♥

Já se teď konečně začnu zase věnovat běhání (ani nevíte jak mi to chybělo ten poslední týden) a zrovna se jdu vhrnout na jarňoletní velký úklid pokoje. To víte, je třeba udělat pořádnou očistu když tady za pár měsíců nikdo nebude tak 3roky živořit :D (Pokud teda vše klapne jak si to představuji :D)

A aby tady nebyl ten článek pouze holý, nezajímavý text, přidávám jednu fotku kterou jsem pořídila asi měsíc zpátky.

Ale jo, ještě žiju. Píši  po více než 2 měsících ale ještě tady jsem. Moc čtenářů asi nemám, každopádně odůvodním moji neúčast na blogu - nebylo o čem psát. Zakládala jsem ho především o mé budoucí cestě do neznáma (au-pair) a jelikož se teď absolutně nic nedělo tak mi přišlo zbytečné tady psát nějaké kecy co zrovna dělám/stalo se.. To jste mohli +- postřehnout na mém instagramu který byl stále aktuální a ty hlavní body se tam objevily. Ale ve velmi výstižné zkratce :

1) Prodala jsem svého koníka
2) Byla jsem připuštěna k maturitě