Tak už jednadvacet. No, to je už úctyhodný věk vážení. Každopádně já si pořád připadám na takových 16-17 a asi ještě brzy cítit budu. Stejně mi při tipování roky ubírají takže datum 18.7.1996 je pouze v občance.

Za chvíli bude ve fázi (nebo už jsem?) kdy se nebude říkat s úsměvem zase o rok starší, nýbrž se smutkem zas o rok víc. :D Ne, sranda. Jsem v nejlepších letech přece. Sice už můžu pít v Americe, ale ještě se to dá. Avšak život dospělých mě už nějaký ten měsíc neúprosně drtí a řešit všechny tyto věci mě opravdu už teď nebaví a děsí zároveň. Dvacetjedna .. Uff. Už cítím jak se mi tvoří vrásky a tak bych mohla začít používat nějaké ty krémy. Ale na to budu líná asi i v 50 ( a to už ty vrásky opravdu budou :D)

Na fotce můžete vidět dárek od mého přítele. Moc mě potěšil. Někdy v březnu jsem se zmínila že bych ráda někdy dostala velkého plyšáka (ty já můžu.. i v tomhle věku spím s jedním v posteli), ale že to nesmí být medvěd - protože medvěda dostává každá a to je přece trapas. Chci být originální, chápejte.No, tak jsem dostala opici. :D Prý jsem taky taková malá opice.

Takže jsem dneska změnila uvítací text v blogu a teď už budou články ze života jednadvacítky.