Je to už půl roku co jsem zde psala poslední článek. Já nechápu jak ten čas může tak rychle utíkat, člověk se ani nenaděje a zjistí, že by měl pomalu zakládat rodinu a usadit se.
Každopádně půl rok utekl opravdu hrozně rychle, ale během něj jsem stihla vstoupit na Americkou půdu, navštívit Hawaii, přestěhovat se do nového bydlení, a tudíž se osamostatnit, a především .. najít si práci ve sféře ve které jsem to chtěla zkusit. Ač je úplně mimo můj vystudovaný obor a mimo mé záliby.

Čím začít? O krátkém cestovním poznání Ameriky a Hawaii bych ráda sepsala samostatný článek. To bych snad během tohoto týdne mohla stihnout .. Ale slibovat nic nebudu, pořád mám blog jako vedlejší kolej a když nemám chuť nic psát tak se k tomu nedokopu ani za nic. Blogování se věnuji už takových 11 let a ty krize jsou holt čím dál častější.

Nové bydlení. Nové starosti, nové zkušenosti, nové výzvy .. Asi tak bych to shrnula. Sestěhovali jsme se s přítelem a náš vztah tak prochází další zkouškou, další úrovní. Avšak já jsem naprosto nadšená. Jasně, ve chvíli kdy není co k snědku, protože ta lednice se samozřejmě sama nenaplní, nebo když na vás zvoní pán od měření plynu a vy lítáte po bytě jen ve spodním prádle protože zrovna spěcháte podepsat smlouvu do nové práce a tudíž vás naprosto překvapí a odzbrojí větou "Na vstupních dveřích dole je ale napsáno že dnes bude kontrola měření.", už to tak super není. Ale to jsou naprosté drobnosti které snadno převálcuje informace, že stojíte na vlastních nohou.Že jste v životě překonali další mílník a posunuli se do nové etapy. Je to tak super osvobozující! Vyperete si kdy chcete, uklidíte kdy chcete, nakupujete co chcete, sprchujete se jak dlouho chcete (dokud nepříjde vyučtování za vodu, haha), domácnost si děláte podle svého gusta (no, pokud vám do toho nekecá partner stylem "Té bílé je tu až moc, nemyslíš?"). Já jsem spokojená a snad budu i v budoucnu.


Co se práce týče tak moc psát ještě nemohu. Můj první den v práci začíná 1.2, takže užívám poslední flákací dny než mi začne tvrdý režim. Každopádně koho by to zajímalo, tak jsem se vydala cestou 'kancelářské krysy' a našla si místečko v administrativě. A nemůžu se dočkat. Jsem zvědavá jestli jsem se konečně našla v oboru a jak mě to bude bavit a naplňovat. Ale já myslím že jo. Formální oblečení, podpatky, papírování .. Jo, dokážu si představit že to bude fajn! :D (A po měsíci to bude no makeup day, drdol, jakžtak ok oblečení a papírů tolik, že nebudu vědět kde mi hlava stojí) Ale co člověk nezkusí těžko může soudit! Tak vzhůru za novými zkušenostmi.



A teď se už loučím, jdu se pomalu obléct a hurá za kamarádkou, mou spolusedící ze střední, která se už pár hodin pyšní titulem "máma". Hm, to mě navádí zpět k úvodnímu textu o zakládání rodiny. Člověk by nevěřil jak zestárne když sleduju své vrstevníky kteří se už berou nebo zakládají rodiny. Ale co bych chtěla, 22 se mi kvapem blíží, holt ten zpropadený čas nezastavíš.

P.S: Já rodinu zakládám, ale maximálně tak v The Sims které mi přítel stáhnul a já si ho po takových letech znovu můžu zahrát.