Simona Javorková

Rodinku jsem si našla tak, že jedna holčina za sebe sháněla náhradu přes FB au-pair skupinu.Přiznám se, že moc jsem nehledala, sem tam jsem se někomu ozvala, sem tam napsala že hledám rodinku ale žádná velká aktivita z mé strany..Asi i proto měsíce utíkaly a do zdárného konce se to dotáhlo až po takové době. Poprvé jsme si tedy s holčinou psaly 4.9, ale komunikace byla taková pomalejší, nebyl z jejich strany čas (což chápu) a já tomu upřímně nedávala moc nadějí ač jsem o u tu pozici stála a fakt ji chtěla. Pak se mi ozvala znovu 18.9 jestli mám stále zájem a 20.9 jsme si domluvily skype.No a 20.9 v asi 21:00 večer, po krátkém několika minutovém rozhovoru s HM, jsem už tedy celá nadšená rezervovala let :D

Ahoj! Tak prázdniny dávno skončily. Rozhodla jsem se že se zase v krátkém a stručném článku ozvu jak se věci mají :) Nic moc se nestalo, akorát to, že jsem si přes prázdniny našla (nebo spíše on mě) přítele a tím pádem se mi odjezd o to více zkomplikoval :D Nedá se však nic dělat a i přes vztah odjíždím a plány neměním. V jednání mám teď jednu rodinku tak držte palce ať to klapne a já skutečně zvednu kotvy a vyrazím :)

Svým způsobem se už těším. Bude to změna, krok do neznáma, ale těším se. Sice tady zanechám bolavé srdce, ale pokud máme být s přítelem spolu, tak spolu budeme.I kdybych odjela na týden, měsíc, půl roku, několik let.Takhle na to koukám a pak se tím zbytečně moc neužírám a nevymýšlím různé scénáře. Takže snad brzy budu v ruce držet letenku a konečně si splním svůj sen. Sen dokázat že na to mám a ať mi někteří políbí mojí zadnici.S láskou jim ještě pošlu fotku.

Hned jak bude nějaké nové info dám vědět.Zatím užívejte začínající podzim! Já se musím dát co nejdříve do parády, za 3dny jedeme s přítelem do Prahy na víkend a mě začíná přemáhat ta správná podzimní chřipečka.

Tento článek píši 24.5.2016 ve 12:25. V tuto chvíli mám za sebou již didaktické testy, slohové práce a praktické maturity. Zbývá mi to velké finále - ústní. To mě čeká 26.5.
A jaká je zatím má bilance? Vše zmíněné hotové, mám úspěšné ♥ Opravdu hodně jsem se bála didaktického testu z češtiny, to jsem se už smiřovala s neúspěchem, pocit z toho byl hodně špatný, ale je to tam.

Takže jenom ty ústní a mám to celé z krku.Jenom ty ústní a můžu se vrhnout na můj sen - začít si hledat rodinku.Tí pádem i tyto stránky začnou nějak více žít a být aktualizovány o mém postupu procesu.Odlet je stále naplánován na září a tak to snad i v tento termín klapne. V srpnu s děckama plánujeme roadtrip po Evropě tak to by taky byla pecka kdyby to vyšlo.

Halík se má v novém domově fajn, jsou z něj nadšení a neustále mi ho chválí takže tady taky vše klape jak má.V červnu ho hodlám ještě navštívit, už se mi po něm hrozně stýská a potřebuju ho vidět. Navíc se chci skutečně ujistit na vlastní oči že se mu daří skvěle a nic mu nechybí.

Prozatím se tedy vše daří tak doufám, že velké finále bude třešnička na dortu a i to bude úspěšně prošla. Takže nyní ukončuji tato slova a článek dopíši až po dni D.

Jinak na instagramu jsem stále aktivní, přidávám tak zhruba ob den tak mě určitě sledujte, pokud Vás to zajímá.
-----------------------------------------------------------------------♥-----------------------------------------------------------------------------

27.5.2016 v 14:37 tak bohužel, ač jsem se snažila, tak u ústních se mi nezadařilo.Takže si přes léto udělám studijní prázdniny a v září si to do té školy pomašíruji znova.  Nejsem první ani poslední, stres si vyžádal svoji daň.
Každopádně teď si dávám pár dní totální pohov od všeho a pak vlítnu na hledání rodinky. Počítám že v září už to klapne a já pak budu moct spokojeně odletět a nechat vše za mnou.Začít znova, začít novou část života :) Takže jakmile budou nějaké nové zprávy, určitě se ozvu jak postupuji při hledání. Snad se zadaří a to špatné období které naší rodinu momentálně tíží, brzy odejde.
Všem úspěšným maturantům blahopřeji, těm co něco nevyšlo jako mně přeji více štěstí do dalšího pokusu. A vítám pomalu se blížící léto ♥

Já se teď konečně začnu zase věnovat běhání (ani nevíte jak mi to chybělo ten poslední týden) a zrovna se jdu vhrnout na jarňoletní velký úklid pokoje. To víte, je třeba udělat pořádnou očistu když tady za pár měsíců nikdo nebude tak 3roky živořit :D (Pokud teda vše klapne jak si to představuji :D)

A aby tady nebyl ten článek pouze holý, nezajímavý text, přidávám jednu fotku kterou jsem pořídila asi měsíc zpátky.

Ale jo, ještě žiju. Píši  po více než 2 měsících ale ještě tady jsem. Moc čtenářů asi nemám, každopádně odůvodním moji neúčast na blogu - nebylo o čem psát. Zakládala jsem ho především o mé budoucí cestě do neznáma (au-pair) a jelikož se teď absolutně nic nedělo tak mi přišlo zbytečné tady psát nějaké kecy co zrovna dělám/stalo se.. To jste mohli +- postřehnout na mém instagramu který byl stále aktuální a ty hlavní body se tam objevily. Ale ve velmi výstižné zkratce :

1) Prodala jsem svého koníka
2) Byla jsem připuštěna k maturitě

Ahoj :)
Chtěla jsem něco napsat už včera ale nakonec jsem šla spát dneska mě totiž čekal velký den.
Pro někoho tohle bude asi trochu úsměvné, ale pro mě dnešní den znamenal hodně.Pokořila jsem své já a potěšila jsem sama sebe. Zvládla jsem uřídit delší vzdálenost než pod kopec a zpátky domů.Ale hezky od začátku.

Řidičák mám od září 2015, dělala jsem ho u nás v druhém největším městě ČR takže to nebyla až taková pohodička s 1 křižovatkou a jedním kruháčem.. (Ale na Prahu držím pusu a krok. Tam bych řidičák nedělala ani zadarmo :D) No zkoušky jsem nakonec udělala a já v ruce držela tu slavnou, dospěláckou kartičku.Pocity? Žádné. Snad jen, že jsem byla fakt ráda že to mám za sebou..
Jenomže pak přišel kámen úrazu.Od zkoušky jsem delší dobu nejezdila a pak, jak jsem měla sednout za volat u našeho auta, vymlouvala jsem se na co se dalo.Zkrátka moje odvaha šla dolů každou minutou a já měla z té velké krávy se 4kolami zase neuvěřitelný respekt.Dopracovala jsem to tak daleko že jsem odmítla jezdit.Pak si naši pořídili auto s automatikou.Já dostala příkazem že jestli ani v tomhle nejsem schopná sjet pod kopcem a vyzvednout bráchu ve školce, že jsem totální debil.

Je 9 hodin večer, já jsem dnešní den strávila celý v posteli neboť jsem se dneska ve 3 ráno vzbudila s horečkou.
A určitě znáte ty dny kdy jenom ležíte, přemýšlíte a máte zkrátka mnoho a mnoho času pro své myšlenky.Budu doufat že pro mě tento den bude zlomový a já konečně zvednu tu prdel (obrazně řečeno) a začnu něco dělat.
Pokud jste si teď řekli že mám na mysli cvičení tak ne.I když vlastně ano, chci začít pomaličku běhat ale na to bude dost času až budu zdravá.Jde o něco jiného.Jde o to konečně si začít plnit svůj sen.

Přesně tak dlouho mi zbývá do začátku maturit. Pro někoho ještě dlouho, pro mě už sakra málo.
Přiznám se, že už od začátku února jsem dost nervózní, podrážděná a je mi špatně. Co se tohoto týče, jsem hodně stresující člověk.Takže jsem velice zvědavá jestli to vůbec přežiju, a pokud ano, tak v jakém stavu.
Hodně se to odráží v mém psychické i fyzické podobě. Vlasy mi začaly zase více padat ( vůbec bych se nedivila kdybych po matuře byla úplně plešatá ) a je mi špatně od žaludku jako bych byla těhotná.A to jsou to pořád 2 měsíce ! Jenomže ve škole toho teď chtějí čím dál tím více, já potom stresuji že si nestíhám číst maturitní četbu a vypracovávat maturitní otázky. Příští

A já až teď píši článek. No dobře, rok to není. Je to 10 měsíců.A proč vlastně zase začínám? Protože poslední dobou toho mám v hlavě tolik, že se zkrátka potřebuji někde vypsat a dostat to ze sebe.
Změnilo se toho tak strašně moc..

Nastoupila jsem do maturitního ročníku a za 3 měsíce mě to čeká.Nevím kde mi hlava stojí.Už teď jsem nervózní a opravdu mám strach.Všechno se to nabaluje a moje nervy začínají být pěkně v háji.No, výborně, řekněte mi prosím, co já budu dělat v den D? Odpovím si sama.Hned z rána se pozvracím a pak se zabarikáduju v pokoji a budu na všechny řvát že opravdu nikam nepůjdu.
Sláva hurá stresařům!
Ale tak to nechám být, zase to odsunu někam do zadní mozkové komůrky.Však ono se to samo brzy znovu přihlásí o pozornost.
Trápí mě spíše to, že nevím co dál.Mám dvě možnosti, buď odjedu na rok ( ne-li déle..Ale rok je minimální délka) do ciziny v rámci au-pair programu do Anglie/Holandska či se hecnu a rovnou do USA,

Zdravím čtenáře tohoto příspěvku.Týden uběhl jako voda a máme tady konec dubna.Hrozně to letí, opravdu ano..Jediné plus za uběhnutou dobu vidím v tom, že po návštěvě doktorky kvůli alergii, se mi značně zlepšila.Poslušně zobu tabletky (a to je co říct..chemii nepodporuji, ale tohle se jinak řešit nedá), kapu do oček a je to mnohem,mnohem lepší.I ekzém kolem očí, který se mi díky tomu objevil, díky mastičce mizí a já netrpím jak pes při jakémkoliv dotyku a to či vody,větru aj. Opravdu úleva.

S Halíkem je to teď jako na houpačce.V jednu chvíli se nás snaží oba zabít a v druhou chvíli je to naprosto perfektní kůň.Já ty jeho proměny nálad miluji, fakt že jo.Ale zase nemůžu říci, že bych se s ním někdy nudila.S ním musí být člověk pořád ve střehu.