Je 9 hodin večer, já jsem dnešní den strávila celý v posteli neboť jsem se dneska ve 3 ráno vzbudila s horečkou.

A určitě znáte ty dny kdy jenom ležíte, přemýšlíte a máte zkrátka mnoho a mnoho času pro své myšlenky.Budu doufat že pro mě tento den bude zlomový a já konečně zvednu tu prdel (obrazně řečeno) a začnu něco dělat.
Pokud jste si teď řekli že mám na mysli cvičení tak ne.I když vlastně ano, chci začít pomaličku běhat ale na to bude dost času až budu zdravá.Jde o něco jiného.Jde o to konečně si začít plnit svůj sen.


Jak jsem už řekla, měla jsem dneska mnoho volných hodin kdy jsem brouzdala po internetu a četla a četla a četla.A co jsem četla? Blogy různých holek které vycestovaly do USA jako au-pair.
Nojo zase ta moje slavná au-pair myšlenka, co? Jenomže holt když člověk něco chce tak to chce.Chtěla jsem jet původně jenom do Anglie, už asi rok projíždím různé diskuze,skupiny,články a srovnávám, zjišťuji .. A dnešním dnem jsem upřednostnila USA. Když už, tak už.
Zkusit se má vše, no ne? Ale je tady jeden malý háček.Moje angličtina je na hodně slabé úrovni, bojím se mluvit, slovní zásoba taky není epesrádes.Jak řekla moje učitelka "bojíš se sama sebe slyšet" A tomu já říkám DOST.
Když píšu tento článek stahuje se mi můj oblíbený Harry Potter v anglické verzi s anglickými titulkami (Harry Potter and the Sorcerer's Stone)
Znám všechny filmy a knížky nazpaměť, tudíž budu mít snadnější cestu k porozumění a pochycení slov či frází. Tato cesta k zlepšení angličtiny se prý doporučuje a já hodlám vyzkoušet úplně vše.
Začala jsem na našeho psa mluvit anglicky ať konečně překousnu ten strach z mluvení, v duchu si sama se sebou povídám v angličtině.
Jsem namotivovaná jako nikdy, jdu si za svým. Já to zvládnu.Věřím, že za pár měsíců vám budu psát o tom, jak jsem nervózní z vyplňování přihlášky, jak jsem nervózní z anglického rozhovoru s agenturou, jak jsem nervózní úplně ze všeho.A pak se třeba mé sny stanou skutečností a já vám budu psát za tzv. velkou louží s naprosto hysterickou scénou do čeho jsem se to sakra dostala.
A nebo "jenom" z Londýna.Ale v obou případech to bude splněný sen.A třeba bude jiná země jenom přestupní stanice pro tu slavnou, velikou Amériku...

A teď ze mě opravdu nemluví horečka. Tenhle článek si budu číst pokaždé co začnu mít pochybnosti, že to nezvládnu, že na to nemám. Bude to motivace pro mě ode mě.

Dokážu všem okolo, dokážu SAMA SOBĚ že jsem to zvládla.A vám řikám totéž.Žijte své sny, jděte si za svým.Ať pak v posledních minutách života můžete říct "Splnil/a jsem si vše, co jsem chtěl/a."


A co se týče toho zmíněného běhání.Zhruba před měsícem a půl jsem začala cvičit na posilování těla, jela jsem fakt poctivě každý den (s přestávkami pro odpočinutí svalů samozřejmě) a fakt mě to bavilo.Celý den jsem se těšila až si večer zacvičím.Jenomže pak přišel konec pololetí ve škole a já toho nechala protože jsem byla tak vyčerpaná psychicky ze školního režimu, že jsem většinou v 12večer padla hubou do postele naprosto hotová a bez života.
A běhání je naprosto uvolňující, odreagující činnost a prospěšná životu.Takže až ze sebe dostanu toho nějakého bacila který se mě momentálně drží jako klíště, vyběhnu a dám tomu pořádně na prdel.
Jde do toho někdo se mnou? Nějaká parťačka na běhání se kterou bychom si nakopávaly zadky když se nám nebude chtít jít vyběhnout? :)
Už mám dokonce i v mobilu připravenou appku pro zaznamenávání výkonů, pozor na to.Moje první naplánovaná trasa nemá ani 3km takže to budou krapet úsměvné začátky.Ale nechci dělat tu chybu co vždy předtím - těžký cíl který mě hned na začátku otrávil.Hezky pomalu a v klidu.
Jdeme na to ! You are never given a dream without also being given the power to make it true.