A já až teď píši článek. No dobře, rok to není. Je to 10 měsíců.A proč vlastně zase začínám? Protože poslední dobou toho mám v hlavě tolik, že se zkrátka potřebuji někde vypsat a dostat to ze sebe.
Změnilo se toho tak strašně moc..

Nastoupila jsem do maturitního ročníku a za 3 měsíce mě to čeká.Nevím kde mi hlava stojí.Už teď jsem nervózní a opravdu mám strach.Všechno se to nabaluje a moje nervy začínají být pěkně v háji.No, výborně, řekněte mi prosím, co já budu dělat v den D? Odpovím si sama.Hned z rána se pozvracím a pak se zabarikáduju v pokoji a budu na všechny řvát že opravdu nikam nepůjdu.
Sláva hurá stresařům!
Ale tak to nechám být, zase to odsunu někam do zadní mozkové komůrky.Však ono se to samo brzy znovu přihlásí o pozornost.
Trápí mě spíše to, že nevím co dál.Mám dvě možnosti, buď odjedu na rok ( ne-li déle..Ale rok je minimální délka) do ciziny v rámci au-pair programu do Anglie/Holandska či se hecnu a rovnou do USA,
nebo bych šla na vysokou do Prahy (přesně na druhou stranu ČR než žiju :D) a tudíž vycestování odložila o cca 3roky.
Ještě před 2týdny jsem byla na 100% rozhodnutá pro první variantu.Pak k nám přišel jeden frajer z Prahy propagovat jejich vysokou a mě zaujal jeden obor.Od té doby mi to vrtá hlavou.
Ale vidím to následovně..Přihlášku si tam dám, když mě nevezmou problém bude vyřešen a já bez žádných lítostivých scén si sbalím svých pět švestek a zamávám šátečkem na letišti.Pokud mě vezmou tak budu asi naštvaná, protože to vůbec nevyřeší můj problém.No..I tohle budu řešit až na to skutečně příjde.

A do toho všeho ještě musím řešit to, že se musím vzdát svého koně.Protože ať už padne volba na jakoukoliv zmíněnou variantu, kůň by byl zanedbáván a to já nechci.Ať už do Prahy nebo do zahraničí si ho vzít nemůžu.Pronájem nechci.A nechávat si ho? Proč? Aby jenom tak stál a nudil se? Ne.Chci mu dopřát milující rodinu která se o něj budu starat jako já.Někoho, s kým bude cválat po loukách při západu slunce jako já.A veřte mi, je to hodně těžké.Probrečela jsem už mnoho nocí, ale vím, že je to správné rozhodnutí.

Něco krásného končí aby ještě něco krásnějšího mohlo přijít.A pro mě tato kapitola skončí už velice brzy.Až děsivě velice brzy..